Podle planu jsme se pote presunuli na nejmladsi a nejvetsi z ostrovu, na Big Island neboli Hawai'i. Hned po priletu jsme prokazali vyjimecnou neschopnost cist meritko mapy, a co se jevilo jako dvacet minut pesky, bylo ve skutecnosti pul hodiny autem. Nastesti jsme se stopovanim meli stesti, a jedna mistni mamina s dodavkou nas dovezla pro zasoby a do kempu. Tedy, nas kemp neznamenal nic jineho nez ze si majitel mistniho hotelu nauctoval $1o za osobu a nechal lidi spat na zahrade. Ale stalo to za to, a udalosti dalsich dvou dnu a noci zahrnuji koupani, snorchlovani, rum, nocni koupani a ucast na pivni party s domorodci na parkovisti u plaze. Pote, co oslavu pracovniho dne rozehnala policie, jsme se s novymi prateli presunuli do baru, kde jsme od jednoho z nich malem dostali na budku. Holt jsme si vybrali spatnou skupinku. Srdce mi zacalo zase busit pravidelne az kdyz jsme se dostali zpatky do hotelu a poslechli si, ze takhle chodit mezi mistni bychom priste nemeli.
Dalsi den jsme se opet chytli puvodniho cestovatelskeho rezimu, a sice pujcit si auto a popojizdet. Videli jsme aktivni sopku, ale jen z dalky, protoze puvodni cestu nedavno znicila exploze. Videli jsme tekouci lavu, ale jen z dalky, protoze zblizka by se zem pod nami mohla zritit do more. Stabilita ostrova tak zajimave ladila s labilitou mistnich. Zbytek cesty uz mam trochu slity dohromady, takze jen prehled: replika vesnice krale Kamehameha, vystup na dalsi horu, pozorovani hvezd na jedne z nejjasnejsich obloh na svete, a misto, kde kapitan Cook poprve pristal na Hawai'i a kde ho pozdeji domorodci umlatili.
Posledni noc jsme opet stravili na letisti, tentokrat bez zbytecnych dramat. Pak uz jen let do Honolulu, naposledy vykoupat, a zpatky na pevninu.
Puvodne jsme planovali si v San Franciscu pujcit auto a projet se po Californii pred odletem zpatky do New York City. Jelikoz ale poplatek za vraceni auta jinde, nez jsme si ho pujcili, vysel draz nez samotny pronajem, zustali jsme na tech nekolik dni v San Franciscu. Coz mi rozhodne nevadilo, protoze tohle mesto je zatim muj favorit v USA, a bylo by mozna i me nejoblibenejsi mesto na svete, kdyby se mi momentalne nestyskalo po Praze. Na SF je nejzajimavejsi jeho rozmanitost. Deset minut chuze staci, aby se clovek dostal z centra mesta do cinske ctvrti, kde by jeden skoro neuhodl ze je porad v Americe. Podobnych ctvrti je tam spousta a kazda je unikatni, a jen prochazet se bych vydrzel mesic v kuse. V hostelu jsme se sesli s partou super lidi, kazde rano jsem si skocil pro kafe a koblihu, vsechno na San Franciscu proste vyzarovalo pohodu. Clovek se tem hipikum ani nemuze divit. A jako vanocni darek jsem si zasel do nobl restaurace na kraba. Jestli tam budu nekdy bydlet chci jist kraba jednou do tydne. Bohuzel jsme se ale zdrzeli jen par dni, a pak uz nasednout na bus, projet deset hodin pustinou a odletet z Los Angeles zpatky.
V New Yorku jsme si poprve za tri tydny uvedomili, ze je prosinec. Teplotni skok z prijemnych kalifornskych 20° na -10°C behem par hodin se rozdychava spatne. Fakt, ze jsme nemeli zimni bundy se ukazal jako mnohem vetsi problem nez kdyz jsme planovali. Nakonec jsme si ale i bez omrzlin zvykli, a dalsich nekolik dni jsme stravili brouzdanim po zimnim New Yorku. Ten vypadal presne tak, jak ho zname z filmu- spinava snehova brecka, kourici kanaly a zima co hnusne leze za nehty. Vanoce jsme oslavili v male italske restauraci a co nevidet jsme naskocili na autobus zpatky do skoly. Tim skoncila ma zatim nejdelsi dovolena.
Žádné komentáře:
Okomentovat