Pěti-nedělí

Zatímco první týden jsem se vyrovnával s kulturním šokem, už čtyři zápasím se školou. Vzdělávací proces je tu dost o něčem jiném než doma. Ačkoliv ve třídě trávíme 2 hodiny denně, dostáváme tolik práce na doma že kdybych to chtěl všechno stihnout, musel bych se učit a něco číst pořád. Ne, dík... Jede se tu rychle a co doma trvá celý semestr, to už jsme tady touhle dobou nejspíš stihli probrat.

Na učení moc času nezbývá, protože se tu pořád něco děje. Dvakrát týdně se chodí na bowling, kampus má vlastní kinosál, denně probíhá několik setkání všech možných klubů. Občas tu vystoupí kouzelník nebo komik, včera jsme se hodinu bavili pohledem na zhypnotizované studenty skákající po jevišti. Jindy se jen pouští film v Minervách. Třeba nedávno jsme koukali na Knocked Up, což využila slečna z poradenského centra a pověděla nám o antikoncepci a jak nandat kondom na banán v osmi krocích. Málem jsem se zadusil pizzou. Jo, možností jak trávit čas je tu vážně spousta.

A velkou roli hraje samozřejmě jídlo. Oběd s diskuzí o zdravotnictví tady, barbecue bez keců támhle. Myslel jsem že takových akcí v průběhu roku ubude, ale zatím to tak nevypadá. Občas je jídlo prostě náhodně na chodbě před třídou a jednou nám profesorka španělštiny přinesla koš koblih a jablečný mošt, abychom se prý probrali na písemku. To člověk v Čechách nezažije.

Aby toho nebylo málo, našel jsem si práci v knihovně. Teda práci, většinu času je tam nuda. Nejzajímavější část směny jsou dotazy typu "Kde je tiskárna?", tak se na učení dostanu aspoň tam. Deset hodin nic nedělání týdně za nadprůměrný plat? Proč ne. Navíc, konečně to mám do práce pět minut a ne jako v Praze.

(tekutý) chléb a hry

...a to chtěl začít psát o škole...

Jenže padla otázka na americké pivo. Tady jsem byl příjemně překvapen, protože to není tak zlé jak jsem čekal. Za něco přes dolar se tu dá pořídit relativně dobrý pivko. Trojka Plzeň stojí kolem $8, zato třeba Guiness je tu skoro o půlku levnější než doma. Co místnímu pivu kazí pověst je to, co se pije na fraternity parties. Čepujou ho zadarmo, v krámu nestojí o moc víc, a kvalita vypadá podle toho. Na ranní bolehlav stačí tak 4 kelímky téhle hrůzy.

Celkově parties jsou tu zajímavý. Kampus je dost uzavřená komunita, ono taky proč ne, když ve Schenectady je mrtvo. Takže místo popíjení s domorodci v jednom z barů v okolí zůstáváme tady. Popíjení na koleji vypadá asi všude ve světě stejně a některé pokoje už začínají zavánět pivem vpitým do koberce. Party ve fraternity je taková obdoba menší český diskotéky, akorát s pivem zadara a bez čehokoliv tvrdýho.

Co pro mě ale byla novinka jsou house parties, které se v Čechách moc nevedou. Vypadá to následovně: plnej barák lidí, v jedné místnosti se tancuje, druhé vládnou společenské hry, jinde se bohapustě chlastá co kdo přinesl, na terase se kouří. S postupem času se čím dál víc dbá na pravidlo "No shoes, no shirt, no problem". Ozone house prostě musíte milovat...

Jinak, za společenské hry se tu nepočítá scrabble nebo člověče, ale beerpong a flip-cup. K oběma potřebujete stůl a spoustu kelímků s pivem. Kolikrát se hodí i igelitová plachta na zemi, a k libůstkám jako "Slap&něco-co-jsem-nerozuměl" by bodla i pláštěnka. Mezi ty klidnější hry pak patří Twister a milion karetních.

Bohužel každá party musí jednou skončit. O to se tu bohužel dost často stará campus safety, banda týpků v autech a na kolech, kteří jsou přes den příjemní, ale po setmění začnou čmuchat a hledat kterou akci by tak mohli rozehnat... Na druhou stranu, mají k tomu důvod. Polovině kampusu ještě nebylo 21 a podle nových pravidel je dokonce zakázané mít tvrdý alkohol. Těžko říct co je k tomu vedlo, můj tip je nedávný žebříček z Princeton Review, zmiňující Union College jako 13. nej party školu ve státech (už máme i trička). Nám to ale nezkazí...