Jak se dostat do Ameriky

Nemá smysl psát, že jsem se nejdřív přihlásil na písemku z angličtiny. Nebudu psát ani jak jsem byl na ústním pohovoru a jak mi přišel zvací dopis. Budu psát o tom jak jsem si zpříjemnil několik večerů vyplňováním hromádky formulářů. Varování, tady se nezasmějete...

Bylo by príma, kdyby tyhle kecy někomu mohly posloužit a třeba konkrétně mým následovníkům v oboru výměnného studentování. Zkusím sem proto shrnout některé zážitky a zkušenosti z boje, kterým žádost o vízum rozhodně byla.

Jak taková žádost tedy probíhá, a jak se dá stihnout během pár dní a nezabít tím měsíc? Tady je pár tipů k oficiálnímu postupu http://czech.prague.usembassy.gov/cons_day.html

1. Jen pro úplnost: Bude třeba si opatřit tyhle formuláře: DS-156, DS-157 (větsinou), DS-158, a úplně nejdůležitější DS-2019.
   
2. Na začátku se ujistěte že máte kreditku(debetku) odblokovanou pro platby po internetu. Během procesu Vám to ušetří pěkných pár dní čekání.
3. Pusťte se do vyplňování formulářů. Je tam pár věcí, u kterých jsem si nebyl moc jistý, ale všechno se dalo nějak dohledat. Tohle určitě pomůže: http://www.immihelp.com/visas/ds156.html
4. Zaplaťte si SEVIS, a zaplaťte ho kartou přes net. Je tam sice možnost platit šekem přes Western Union banku, ale v Čechách tu službu v současnosti nepodporují. Nebo to zkuste jako ja, nakonec to stejně zaplaťte kreditkou a alespoň si povezete cash.
5. Nakonec si zařiťte rande, doplaťte věci za vyřízení víza, a doneste všechno podle seznamu na ambasádu.

A nebojte. Na ambasádě jsem měl štěstí na příjemný lidi a všechno bylo úspěšně vyřízeno během chvíle. Přihodím ještě poslední doporučení: po úspěšné, a vlastně i neúspěšné návštěvě se zastavte v parádním irském pubu J.J. Murphy's. Ten najdete kousek pod ambasádou, na rohu u Karmelitské.

Takže přeju hodně štěstí s žádostí o vízum. Je to opruz ale bude to určitě stát za to.

První vlaštovka

Je to tady. Mělo to pro mě klasický průběh. Vždycky nejprve odmítám a nadávám, jen abych postupem času otočil a přidal se ke stádu. Bylo to tak s Twitterem i Facebookem. Bránit se blogování mi vydrželo asi nejdéle.

Všechno je ale jinak: Přihlásil jsem se na roční studijní pobyt do Ameriky. Teď abych si začal zapisovat všechny svoje nové zážitky. A jelikož deníček jsem si nikdy nepsal, bez blogu to asi nepůjde.

V rámci úvodního příspěvku budu držet množství obsahu na minimu a počkám až budu mít co sdělit. Příště se třeba rozepíšu o prvním skutečně tvrdém světu s byrokracií, a sice o žádosti o roční vízum.

Peace out