Podzim na UC

Ok, rozhodl jsem se že blog si zaslouží trochu osvěžit, už proto že poslední věc je z října, a teď je půlka ledna. Ne že by se tu všechno přestalo dít, jen nějak nebyl čas nebo inspirace psát, teď už těžko říct. Každopádně je čas shrnout podzimní trimestr tady na Union College ve Schenectady, New York.

A protože vzdělání má přece přednost (ahoj mami...), začnu u toho. Jak už jsem nejspíš říkal, celkový přístup ke škole je tu dost rozdílný. Člověk ve škole stráví průměrně dvě hodiny denně, bohužel oproti Čechám to tam nekončí. Na každou hodinu ve škole připadnou tak dvě hodinky domácí přípravy. Ta může spočívat v drcení se slovíček, poslechu španělské konverzace, čtení věděckých článků na dané téma, programování atd. Nevím jak na ostatních oborech a na ostatních školách, ale já na to zvyklý vážně nebyl. A i když jsou tu jen tři předměty na trimestr, práce je dost. Nikdy se nedá říct že do školy je všechno hotovo.

Spektrum předmětů na výběr je sice super široké pro humanitní typy, ale programátoři a počítačaři obecně to mají trochu těžší. Já bych si tu rád vyzkoušel co nejvíc různých specializací, než se rozhodnu co dělat až vyrostu, a proto nabírám předměty podle toho jak zajímavě znějí. S tímhle přístupem jsem si minulý term vzal Datové komunikace a Umělou inteligenci... Obzvlášť z UI mám radost, je to hodně zajímavý obor a snad o něj ještě někdy zakopnu. A ještě jsem měl španělštinu, a i když ta nezní tak vznešeně, je prostě super.

Co se týče mimoškolních aktivit, nic moc se od začátku školy nezměnil. Pořád je tu hromada věcí co dělat, k party životu jen podotknu, že přibyla spousta narozeninových oslav a játra pořád trpí. A nedá se říct že z nudy, spíš ze zvědavosti jsem se začal učit na kytaru. Což v době Youtube lekcí snad nebude takový problém. Jen jsem se chtěl pochlubit.

Jedna další věc je počasí. Sníh tu sice skoro není, problém je teplota. Čekalo se že bude zima, ale tady přestává sranda. Zima to může být dost intenzivní, a když teploměr ukazuje -12 °Celsia a fouká vítr, udávaná pocitová teplota (což je pro mě nový hip výraz) je někde kolem -23 °C. Na něco takového nejsem z Prahy zvyklý. Prsty, uši a vlastně i úsměvy okamžitě mrznou a zvuk popotahujících nosů se line krajinou. Druhý den je krásně, skoro jaro, a člověk vyrazí ven v osmi vrstvách které pak vesele a zpoceně odhazuje. A takhle se tu to počasí občas protočí a drží naše imunitní systémy oslabené mimo možnosti Bifidu Esencis.

A protože mi z toho vyprávění začala být zima, další věc co můžete na blogu čekat bude vyprávění o našem cestování o zimních prázdninách.